„Alexi!“ Erik běžel svému bratru vstříc hned, jak zaznamenal návrat jeho družiny. Potkal ho ještě na schodech. Věděl, že je něco hrozně špatně, když uviděl z okna svého pokoje koně nesoucího bezvládné tělo Patrika.
Alex k němu vzhlédl jen krátce a pak pokračoval ve své cestě do pokoje. Nutil se k pohybu jen silou vůle. Každý krok byl těžší, jak na něj doléhala váha dnešních událostí. Neměl na nikoho náladu. Ale mladší kníže se nikdy nenechal odradit.
Když ho Alex míjel bez zjevné známky toho, že by s ním chtěl mluvit, Erika to dopálilo. „Alexi, u všech bohů, co se stalo?“ Chytil svého bratra za paži, aby mu zabránil v pohybu. Alex se prudce vyškubl ze sevření a obořil se na svého bratra stojícího jen o schod pod ním: „Nech mě být!“
Tyhle scény už Erik znal. Bratr málokdy chtěl mluvit o šptaných událostech, obzvláště pak, když se cítil být za ně zodpovědný. Věděl, že vztek mu nepomůže, zkusil to tedy diplomaticky: „Alexi, prosím, mluv se mnou,“ díval se na něj s obavami.
Alex znal svého bratra dobře. Věděl, že jeho prosba je dobře promyšlená, ale zároveň si byl jistý, že starost, kterou Erik pociťuje je opravdová. Nedokázal se na něj za to hněvat, protože si dobře uvědomoval, že Erik je jediný, komu na něm kdy opravdu záleželo. Byl si vědom toho, že jeho bratr ho opravdu miluje a pocítil slabou výčitku za to, jak se dnes ráno pohádali. Erik měl totiž pravdu, ale Alex to nechtěl slyšet.
Kníže se nadechl: „Byla to léčka,“ řekl tiše a ta slova na Erika dopadla jak rána jílcem do týla. Polkl. Díval se na svého bratra a nevěděl, co říct. Varoval ho. Snažil se ho přesvědčit, že ta výprava je nesmysl. Chtěl ho odradit, protože tušil něco zlého. Ale teď mu chyběla slova. Věděl, že ať řekne cokoliv, nemůže změnit to, co se stalo. Zadíval se na schod před sebou. Pak si vzpomněl na bezvládného jezdce, ohlédl se bezděky za sebe směrem k nádvoří, kam vedou schody, na kterých stáli a tiše se zeptal, i když předem znal odpověď: „A Patrik?“ Podíval se na Alexe s téměř neznatelnou nadějí. Ten jen zakroutil hlavou. Pak pokračoval ve své cestě po schodech nahoru a nechal tam svého bratra stát v ochromení.
* * *
Alex dosedl na postel. Uvědomil si, jak moc je unavený. Vstával před úsvitem, aby spolu se svými muži vyrazil na několikahodinovou cestu v sedle. Měli dobrý plán. Dostali informaci od loajálního sluhy, že v jejich domovském hradě se právě zdržuje vrah jeho otce. Alex to místo znal nazpaměť, věděl jak se nepozorovaně dostat dovnitř i ven bez toho, aby na to kdokoliv přišel před svítáním, kdy už budou dávno pryč a vrah bude mrtvý.
Erik chtěl jet s ním. Měl špatné tušení, že by se mohlo něco zvrtnout, ale Alex o tom nechtěl ani slyšet. „Nejsi ve stavu, abys zvládl rychlou jízdu v sedle, dlouhé skrývání natož pak prolézání jeskyněmi pod hradem!“ obořil se ostře na svého bratra. Erik protestoval: „O tom to není. Nechceš mě s sebou, protože víš, že by se mohlo něco stát a nemuseli bysme to přežít. Vždyť lezeš do hadího hnízda!“
Alexe rozčílilo, jak moc v něm umí jeho bratr číst. „Tohle může být naše jediná šance pomstít otce, copak to nechápeš?“ zeptal se a rozhodně dodal: „Potřebuju tě tady. Těmhle lidem se nedá věřit. Musíš zajistit, že nás nezradí.“ Erik měl zkřížené ruce na prsou v nesouhlasném gestu. Když Alex viděl, že jeho slova nejsou přesvědčivá, chytil svého bratra za ramena, podíval se mu do očí a řekl: „Jsi jediný komu můžu věřit, bratře. Ale ty musíš věřit mně. Vím, co dělám!“
Erik mu skočil do řeči: „Zbytečně riskuješ!“
„Zbytečně?!“ Alex se rozčileně odtáhl. „Pro tebe je naše čest zbytečná? Je ti jedno, že otec byl zrazen vlastními lidmi a zavražděn ve svém vlastním hradu? Je ti jedno, že naše jméno je pro smích?“ Erik se zadíval do země, věděl jak moc je jeho bratr rozčilený a on sám cítil vztek, když si vzpomněl na zradu, jež málem i jemu přivodila smrt.
Alex čekal na tento okamžik. Povolil stisk a již mírněji dodal: „Musím to udělat a sám to nezvládnu. Potřebuji tě, ale potřebuji tě tady. Dohlédni na tohle místo, ať se mám kam vrátit. Je to teď náš jediný domov.“ Erik rezignovaně prikývl.
Teď si vyčítal, že se svým bratrem víc nebojoval. Jeho tušení se vyplnilo. Léčka. Další zrada. Jak tohle dopadne? Zemřeme nakonec všichni? A co Alex...? Při vzpomínce na knížete si uvědomil, že stále stojí na schodech, zatímco jeho bratr zmizel v šeru pochodní osvětlujících točité schody. Rozhodl se jít za ním.
* * *
Našel svého bratra v jeho pokoji sedícího na posteli s hlavou v dlaních. Alex se ostražitě napřímil v okamžiku, kdy uslyšel bouchnutí zavírajících se dveří, ale když uviděl svého bratra, opětovně se uvolnil. Byl ještě podrážděný. Jakpak by ne! Vlezl do pasti svému úhlavnímu nepřiteli a když si prosekávali cestu z podhradních jeskyní jeden z jeho nejlepších mužů a osobní přítel položil život za to, aby Alexe dostal ven. Kníže v tu chvíli neviděl zlostí, přemohla ho nenávist a byl by bojoval do posledních sil, kdyby ho ostatní z jeho družiny neodtáhli pryč. „Můj pane, musíme zmizet!“ křičel na něj Dominik a když ho Alex nevnímal, Domink s ním zatřásl: „Jestli ihned neodejdeme jeho oběť bude zbytečná!“ Alex se v tu chvíli probral a získal opět jistotu ve svém rozhodování. Vydal rozkaz k ústupu. Jaký ústup? Byl to útěk! Říkal si Alex v duchu. Útěk z místa, které bývalo naším sídlem. Bezděky zatnul pěst.
Ucítil na rameni dotek ruky svého mladšího bratra. Trhl sebou. Podíval se na Erika stojícího před ním. Ten se posadil na pelest vedle Alexe. „Trpělivost bratře,“ pronesl uklidňujícím hlasem. „Jednoho dne se pomstíme!“ Záblesk nenávisti v Erikovo očích Alexe překvapil. Svého bratra znal jako mírumilovného člověka, který nerad zabíjel i zvěř na lovu. Připomnělo mu to staré časy, kdy spolu trávili dny projížďkama na koních, tréninkem v šermu a pitím v hostincích za přítomností krásných dívek, které se chichotaly v rohu, když se hádaly o tom, který z nich se jim líbí víc. Uvědomil si znovu, že jejich krev je spojuje i v situacích, jako je tato. Věděl, že mu Erik rozumí a byl za to rád.
„Jsi vyčerpaný,“ pronesl Erik starostlivě a vytrhl tak Alexe z jeho úvah. Mladý kníže se na svého bratra usmál a prohlásil: „Vím, co by ti pomohlo,“ šibalsky pozvedl obočí.